Dnešní svět se může zdát děsivým místem. Mnoho z nás sdílí obavy ze současných událostí, které se v mnoha ohledech zhoršují. Klesá stabilita a pocit nebezpečí narůstá. Je to vše ale opravdu špatné?

Švédský analytik Hans Rosling se ve své knize Faktomluva rozhodl zanalyzovat data a trendy, aby zjistil, zda se naše životy objektivně zhoršují nebo zlepšují. Ve svých závěrech dospěl k přesvědčení, že věci jsou reálně lepší a nadějnější, než by většina lidí mohla očekávat a uvědomovat si. Média nám totiž zkreslují objektivní vnímání.

“Protože když mají lidé odpovídat na jednoduché otázky o stavu světa – například zda ubývá extrémní chudoby, jaké je na Zemi průměrná délka života nebo jak násilný je náš svět – dostáváme systematicky špatné odpovědi. Tak špatné, že kdyby měli zcela náhodně odpovídat šimpanzi, dosáhnou lepších výsledků než učitelé, investiční bankéři i nositelé Nobelovy ceny.”

Hans Rosling

Třísetpadesáti stránkovou knihu jsem přečetl za vás, v tomto článku vám přináším nejdůležitější postřehy. 

Rosling ve Faktomluvě nastiňuje našich deset základních instinktů, narušujících naše perspektivy vnímání, a jak s nimi bojovat, abychom kultivovali naše vnímání založené na skutečnostech, které v důsledků změní způsob, jakým myslíme, cítíme a chováme se. Pojďme si je společně projít:

10 instinktů, které narušují naše perspektivy vnímání

1. Instinkt škatulkování

aneb tendence rozdělovat věci do odlišných, často protichůdných skupin a představovat si mezi nimi nějakou mezeru, či bariéru, např. my a oni.

Klíčové poznatky:

• Více než 85 % moderního světa spadá do toho, co bychom v minulosti nazvali „rozvinutým“ světem, přičemž většina zbývajících 15 % je mezi „rozvinutým“ a „rozvíjejícím se“. Jen 13 zemí (6 % světové populace) se kvalifikuje jako „rozvojové“ země. 
• Kromě toho jsou země s nízkými příjmy výrazně rozvinutější, než si většina lidí myslí, a stále v nich žije mnohem méně lidí. To znamená, že vnímání masivně rozděleného světa, v němž většina zůstává relativně zbídačená a deprivovaná, je mylná. 
• Svět se stal příliš složitým na to, aby jej bylo možné chápat v jednoduchých kategoriích, jako jsou rozvinuté versus rozvojové, přičemž většina zemí nežijí ani jako vysokopříjmové, ani nízkopříjmové, ale pouze jako většina se středními příjmy. 
• Média mají ze své podstaty a designu drastickou tendenci zdůrazňovat výjimečné místo obyčejného

Faktomluva:

• Světu lze lépe porozumět, když si distribuci dat představíme na zvonovité křivce, spíše než jako sérii protichůdných polarit – většina všeho obvykle existuje uprostřed, nikoli jako válčící protiklady. Polarizace našeho pohledu na svět může podpořit mentalitu „my versus oni“, která se prolíná do našich činů a představuje si oddělení „oni“ a „my“, které ve skutečnosti neexistuje.

2. Instinkt negativity

aneb zdůrazňovat negativa před pozitivy – např. věřit, že se věci zhoršují, i když se mohou ve skutečnosti zlepšovat.

Klíčové poznatky :

• Pozornost lidí přirozeně tíhne k negativům před pozitivy. Evolucionisté by tvrdili, že toto upřednostňování je biologický ochranný mechanismus, který nám pomáhá rozpoznat nebezpečí. Tento instinkt nás však také může vést k negativnějšímu vnímání mnoha věcí, než je ve skutečnosti pravda. 
• Masmédia mohou často podněcovat negativní vnímání, protože odměňují a zdůrazňují to, co přitáhne největší pozornost, což je častěji negativní než pozitivní. Dobré zprávy a postupné zlepšování nejsou nikdy velkými tématy a často za negativní vnímání vděčíme spíše sledování utrpení než zhoršujícímu se světu. 
• Jak píše Rosling: „Znamená snad tvrzení ‚věci se zlepšují‘, že je vše v pořádku a měli bychom se všichni uvolnit a nestarat se? Vůbec ne. Je užitečné mít na výběr mezi horším a lepším? Určitě ne. Věci jsou vždy obojí. Jsou vždy v některých aspektech horší, v některých lepší zároveň. Tak musíme přemýšlet o současném stavu světa.“

Faktomluva :

• Uvědomme si, že mediální mašinérie, která nás krmí zprávami, ze své podstaty upřednostňuje negativitu. To ale neznamená, že povaha věcí je negativní. Stejně jako u prvního instinktu výše je pravda nejčastěji někde uprostřed. 

3. Instinkt přímé linie

aneb naše tendence věřit, že věci budou pokračovat jako dříve.

Klíčové poznatky :

• Víme, že se věci v průběhu času mění, často natrvalo, avšak přesto se často mylně domníváme, že ten či onen aspekt života zůstane konstantní. Upřednostňujeme jistoty, protože jistota znamená bezpečí.
• Demokracie je jednou z ústředních myšlenek 21. století a na Západě je často oslavována jako konečný ideál jakéhokoli politického systému. Přesto některé z nejrychleji rostoucích zemí na světě nejsou demokratické. Co by to mohlo znamenat pro budoucnost společnosti? 
• Světová populace aktivně roste, a nic nenasvědčuje zpomalování růstu v budoucnu. To vyvolává otázky, jak hospodařit s přírodními zdroji, a potenciální důsledky pro budoucí generace.

Faktomluva :

• Uvědomme si, že se mnoho věcí v průběhu času změní, a věnujme pozornost údajům, které nás mohou ochránit před falešným přesvědčením, že některý aspekt našeho života bude pokračovat jako dříve. 

4. Instinkt strachu

ane naše tendence věnovat více pozornosti „děsivým“ věcem.

Klíčové poznatky :

• Podobně jako náš instinkt tíhnout k negativitě (viz Instinkt negativity výše) a nastavení našeho mozku k identifikaci hrozeb, máme tendenci si všímat věcí, které nás děsí. Stejný ochranný instinkt nás však často vede k zveličování našich negativních vjemů a strach, který je ponechán bez kontroly, může zatemnit náš úsudek a rozhodování.
• Svět se může zdát děsivější a nebezpečnější, protože to, co vidíte a slyšíte, je vybíráno buď vašimi vlastními vnitřními filtry, nebo informačními kanály, jako jsou zprávy a média, protože je to děsivé.
• Zatímco zprávy o katastrofách a problémech mohou podpořit obraz skličujícího a nebezpečného světa, faktem je že i navzdory rostoucí populaci lidí tvoří přírodní katastrofy, letecké havárie, vraždy, jaderné úniky, terorismus a další nejděsivější hrozby méně než 1 % příčin smrti. Ve skutečnosti přírodní katastrofy zabíjejí o 75 % méně lidí než před 100 lety díky pokroku v systémech časných varování.   

Faktomluva :

• S riziky je třeba počítat, nikoli se jim vyhýbat. Neexistuje žádný způsob, jak eliminovat riziko, aniž bychom negovali příležitost. Pokud se necháme řídit svým strachem, zmeškáme mnoho životních příležitostí.
• Nevyvážený strach může vést k panice a panika jen zvyšuje riziko. Nedovolme strachu nebo děsivým věcem, aby přemohly naši perspektivu.

5. Instinkt velikosti 

aneb naše vnímat věci nepřiměřeně – např. izolovaná čísla vypadají vždy působivěji

Klíčové poznatky :

• Často máme tendenci tvořit závěry na základě malých či izolovaných vzorků dat. Fragmentovaná data bez kontextu mohou snadno vést k nepřesným či mysleným závěrům, diagnózám i následným špatným řešením.
• Jeden malý přehled dat/příklad: Průzkumy ukázaly, že většina lidí odhaduje uspokojení asi 20 % svých základních potřeb, ale správné procento se ve skutečnosti blíží 80–90 %. 
• Čísla, i když se zdají být přímočará a faktická, mohou být vetkaná k vyprávění mnoha příběhů. Je důležité zkoumat data v kontextu a používat čísla jako kousky skládačky k vytvoření úplného obrazu.

Faktomluva :

• Existují dva kritické nástroje pro správnou kontextualizaci našeho vnímání: Porovnání a Rozdělení. Porovnejme svá data a čísla s různými čísly, daty a zdroji, abychom získali přesnější aproximaci. Dělení umožňuje zkoumat míry a poměry a sazby jsou často smysluplnější, zejména při porovnávání skupin různé velikosti nebo měřítka. 

6. Instinkt generalizace

aneb naše tendence zobecňovat podle kategorií.

Klíčové poznatky :

• Zevšeobecňování nás činí náchylnými k chybějícím detailům a rozdílům. Podobně jako u instinktu škatulkování máme tendenci rozdělovat věci do jednoduchých skupin, abychom jim snáze porozuměli – tento přístup nás však může snadno zaslepit před rozmanitostí uvnitř a mezi jednotlivými skupinami. Tímto způsobem se také vyvíjejí stereotypy.
• Dávejme si pozor na jednoduchá a přehnaná zobecnění – většina může být 51 % nebo 99 % 
• Dávejme si pozor zejména na používání příkladů k ilustraci celých skupin.

Faktomluva :

• Je důležité si vypěstovat zvyk zpochybňování obecných kategorií a všímat si rozdílů, které mohou poskytnout data pro nové a rafinované porozumění věcem a daným skupinám. 

7. Instinkt osudu

aneb naše tendence věřit, že – podobně jako v případě instinktu přímé linie – zdánlivě vrozené a minulé vlastnosti určují „osud“ lidí, věcí, skupin, institucí nebo kultur a že tyto vlastnosti zůstanou stejné.

Klíčové poznatky :

• Bližší pohled napříč historií na změny v téměř jakékoli oblasti ukáže, že se věci mění radikálně a často s dostatkem času. 
• Změna na úrovni jednotlivce se může zdát zjevná, ale změna ve skupinách často trvá déle. Je snadné přestat rozpoznávat změny kolem nás, když jsou pomalé, ale je důležité si pamatovat, že malé dílčí změny v průběhu času znamenají v důsledku změnu výraznou. 

Faktomluva :

• Pokud se nám zdá, že se věci nemění dostatečně rychle, platí stejná pravidla z Instinktu velikosti: Porovnání a rozdělení
• Promluvme si s dědou – Pouhé zeptání se na to, jak to vypadalo jen před dvěma generacemi, nás překvapí, jak velké změny pociťujeme každý den.
• Aktualizujme své znalosti – některé informace se mění rychleji než jiné. Technologie, země, společnosti, kultury a náboženství se neustále mění a je důležité osvěžit si perspektivu novými poznatky.

8. Instinkt jednotné perspektivy 

aneb naše tendence upřednostňovat jednoduchá vysvětlení a řešení a uniknout různým úhlům pohledu, úhlům a složitosti.

Klíčové poznatky :

• Být vždy “pro” nebo vždy “proti” jakékoli konkrétní myšlence nás činí slepými vůči informacím, které neodpovídají našemu pohledu. To bývá obvykle špatný přístup, pokud chceme pochopit realitu. Místo toho neustále testujme své oblíbené nápady na slabiny. Buďme pokorní ohledně rozsahu své odbornosti. Buďme zvědaví na nové informace, které nesedí, a informace z jiných oborů. A než mluvit pouze s lidmi, kteří s námi souhlasí, nebo sbírat příklady, které odpovídají našim představám, hledejme lidi, kteří nám odporují, nesouhlasí s námi a předkládají různé myšlenky jako skvělý zdroj pro pochopení světa.
• „Dejte dítěti kladivo a všude uvidí hřebíky.“ – Nejlepší způsob, jak se vyhnout slepým místům a vytvořit si faktickou perspektivu, je pomocí sady nástrojů, ne kladiva. Naše myšlení by mělo být testováno zvenčí různými pohledy, rámci a daty. Od nikoho nelze očekávat, že vytvoří „úplnou“ perspektivu sám.
• Odborníci jsou často pouze odborníky ve svém oboru a mají tendenci přeceňovat problémy, pro které hledají řešení.
• Čísla, ale nejen čísla – „Svět nelze chápat bez čísel a nelze mu porozumět pouze čísly. 
• Historie je plná lidí, kteří používali své vize či perspektivu k ospravedlnění a provedení hrůzných činů.

Faktomluva :

• Věcnost znamená uvědomit si, že nemůžeme vyvinout nejlepší perspektivu, aniž bychom brali v úvahu ostatní. Naše nápady by měly být testovány a vylepšovány, ale z různých úhlů pohledu, dat a názorů. 

9. Instinkt viny a oběti

aneb hledat jednoduché a jasné důvody, proč se něco špatného děje.

Klíčové poznatky :

• Často máme tendenci hledat viníky, kteří mohou za naše problémy. Avšak problémy a jejich příčiny jsou často složitější, než si chceme připustit. Býváme často zaměstnáni racionalizací něčí chyby a snahou ukazovat prstem, než abychom provedli skutečnou analýzou problému s vývojem skutečného řešení.
• Rosling píše: „Rádi věříme, že se nám věci dějí, protože to někdo chtěl, že jednotlivci nemají moc a svobodu jednání.“

Faktomluva :

• Hledejme příčiny, nikoliv darebáky – Když se věci pokazí, je to téměř vždy příznakem složitějších problémů. Uvědomme si, že špatné věci se budou dít vždy a že naše energie je nejlépe zužitkována k vyřešení hlubších, složitých a vzájemně se ovlivňujících důvodů pod povrchem.
• Hledejme systémy, nikoliv hrdiny – Když něco soustavně funguje dobře, je to často proto, že existuje systém, který prostě funguje a usnadňuje nám naše snažení. Ptejme se, jak velký vliv jednotlivec může nebo by mohl mít na systémy, které podporují výsledek. 

10. Instinkt naléhavosti

aneb naše tendence podniknout okamžité kroky v reakci na vnímané nebezpečí nebo hrozby, a tím zesílit naše další instinkty.

Klíčové poznatky :

• Okamžitá akce tváří v tvář blížícímu se fyzickému nebezpečí je užitečný instinkt, který nám umožnil přežít. Přesto jsou problémy a hrozby moderního světa nejčastěji pomalejší a složitější než útočící lev nebo rozzlobený nepřítel. Abstraktní problémy jako takové vyžadují složitější řešení a příliš naléhavá a násilná reakce může vést ke špatným rozhodnutím a výsledkům. 

Faktomluva :

• Naléhavost může být užitečná, ale může také zesílit všechny naše další předsudky, instinkty a reakce a vést nás k tomu, abychom v panice dělali chyby. Když naléhavost zatemní vaše myšlení, zhluboka se nadechněte, prozkoumejte data, uvažujte analyticky a dejte si pozor na předpovědi, které nezohledňují nejistotu a složitost.

Závěrem

Díky Faktomluvě si vytvoříte úlevný zvyk tvořit si pouze takové názory, pro které máte silná podpůrná fakta. Přestanete si vytvářet domněnky, přestanete generalizovat, nebo házet všechny do jednoho pytle. Přestanete svět vnímat černobíle a zjednodušeně. Začnete vnímat opravdovou realitu ve své složitosti, rozmanitosti a komplexnosti.

Sám Rosling uvádí, že Faktomluva je poslední bitvou jeho celoživotního poslání – v boji proti ničivé globální nevědomosti.

Barack Obama o knize napsal, že je nadějeplná v tom, co dokáže lidský pokrok, když se naučíme pracovat s fakty namísto podléhání vrozeným biasům.

Bill Gates k Faktomluvě uvedl, že jde o jednu z nejdůležitějších knih, které kdy četl – nepostradatelný návod, jak jasně přemýšlet o světě.

Autor: Ing. Michal Birkáš, redaktor
Zdroj: kniha Faktomluva od Hanse Roslinga
Foto: Lilith Urbanczyk, tatérka a umělkyně