Mnoho lidí by si přálo mít kvalitní život. Co to ale znamená?
Každý z nás si pod pojmem kvalitní život může představit něco jiného. Někdo si představí usměvavou rodinu, jiný velký dům a drahé auto. Jsou mezi námi ale i takoví, kterým k tzv. “štěstí” stačí málo. Podle prognostika Ing. Antonína Moravce Ph.D., který vypracoval studii o etice udržitelné kvality života je důležité, aby kvalitní život byl nejen dostupný pro každého, ale hlavně dlouhodobě udržitelný.
Jenže jak toho docílit? Jak zařídit, aby každý z nás žil kvalitně a to v dlouhodobém časovém horizontu? Tak na to jsem se pana doktora Moravce zeptala. Náš rozhovor trval asi čtyři hodiny a byl velmi výživný. Proto vám ho budu přinášet po částech. V této první části se zaměříme na chování člověka směrem k sobě i ke společnosti kolem něj. Protože i to souvisí s kvalitou našeho života.
Povězte mi, jak by se podle Vás dalo zařídit, aby lidé vedli trvale udržitelný a kvalitní život?
Tak hlavně by lidé měli pracovat s etikou. Chovat se eticky nejen k sobě, ale také k druhým lidem a k prostředí, ve kterém každý z nás žije. To znamená, jednat se sebou a s lidmi, které kolem sebe máme slušně. Dokonce se chovat uctivě i k materiálním věcem a životnímu prostředí.
Mám za to, že mnoho lidí touží po tom, abychom se k sobě navzájem chovali slušně a eticky. Ale je zvláštní, že někteří lidé to dokáží a jiní ne. Čím si myslíte, že to je?
Dle mého názoru je to otázka sebevědomí. Sebevědomý člověk je člověk, který si je vědom sám sebe. Zná své přednosti i nedostatky a dokáže s nimi pracovat. Sebevědomý člověk má také své sny a cíle, za kterými v životě směřuje. To je nesmírně důležité. Protože ve chvíli, kdy za svými sny a cíli jde, je v podstatě spokojený. To díky tomu, že postupně naplňuje své niterné touhy. Takový člověk pak zná příkoří, které jej na jeho cestě za sny potkaly a přirozeně jedná v pokoře a v úctě i k ostatním lidem. Protože ví, že nic není zadarmo a vše chce velkou dávku píle a odhodlání. Takový člověk pak ani nemá zapotřebí být na jiné lidi neslušný a neetický. Protože ví, že by mu to k ničemu nebylo a hlavně na to ani nemá čas. Má totiž spoustu práce sám se sebou.
Co dalšího by podle vás mohlo podpořit trvale udržitelnou kvalitu života člověka?
Člověk by měl také naslouchat svým nejbližším lidem a svému okolí. Naslouchání je velice důležité a často při naslouchání jiným lidem přichází z jejich úst i odpovědi, které si sami pokládáme.
Někteří lidé ovšem nechtějí poslouchat názory a vhledy jiných lidí. Jak je to možné?
Často je to tím, že tito lidé věří nadměrně své vlastní představě o životě a mají svůj vlastní názor, jak život vést. Vhledy jiných lidí jim pak narušují jejich představu. Pokládají jednání, které není podle jejich vlastního názoru za něco negativního. Člověk takto sám sebe i své okolí může strhnout do určitého negativismu, což může být pro něj i jeho nejbližší až nebezpečné. Důležité je si vždy zachovat určitý životní nadhled a optimismus. A tento optimismus budovat a pěstovat. Právě to, by měla obsahovat etika udržitelné kvality života člověka. Udržovat si optimismus a ten šířit kolem sebe.
Jak nahlížíte na dnešní náladu ve společnosti?
Tak právě to vidíme kolem sebe. Když se zamyslíme nad tím, co vidíme a slyšíme, může nám dojít, že právě negativismus, kterému jsme vystaveni, rozděluje společnost. Člověk pak pod vlivem tohoto negativismu často koná ze strachu nebo z povinnosti a zapomene na svou vlastní životní cestu. Takovýto člověk pak hůře nachází klid a není se svým životem spokojený. Díky tomu pak smýšlí spíše negativně a tento negativismus přenáší i na své okolí. A to je velká škoda.
Takže si myslíte, že k trvale udržitelnému a kvalitnímu životu přispěje plnění svých snů a optimismus?
Ano, určitě. Kvalitní život můžeme podle mě vést jen tehdy, když jsme spokojeni se sebou a povznášíme tím i své nejbližší okolí.
Autor: Veronika Soleil
Foto: Milena Veselá, fotografka