ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY:

Vánoce, čas ticha a vděčnosti

Vánoce, ty slavnostní dny světel a ticha, se každý...

Jak uzdravit svou duši skrze umění: Inspirativní příběh Barbory Štefkové

V dnešní uspěchané době se často ztrácíme v toxických vztazích, závislostech a nesplněných očekáváních. Ale co když existuje způsob, jak objevit ztracené části sebe sama, uzdravit se a vytvořit si život, který si skutečně zasloužíme? Barbora Štefková, talentovaná architektka a malířka, si touto cestou prošla – a její příběh je inspirací pro nás všechny.

Z ghetta ke hvězdám: Neuvěřitelný příběh Daniela Diamanta

Daniel Diamant se již dlouho objevuje na svých sociálních sítích, které dnes čítají kolem 180tisíc fanoušků a je známý nejen svým srdceryvným životním příběhem plným zoufalství a zklamání, ale hlavně pevným odhodláním se nevzdávat a jít vždy dál. Už jako mladý čelil Daniel složitým životním situacím, včetně šikany a životních tragédií jako například brzká smrt jeho sestry, které ho poznamenaly a...

Proč ztrácíme přátelé: Přirozený vývoj nebo naše vina?

Někdy nastávají v přátelských vztazích situace, kterým nerozumíme. Najednou se nám začínají vyhýbat přátelé, se kterými jsme si byli hodně blízcí. Jak je to možné?

Může nás to hodně bolet a můžeme si lámat hlavu s tím, zdali jsme někde neudělali chybu. Přátele, kteří nám byli tolik blízcí jsou najednou tak vzdálení. Přemýšlíme proč a stále se snažíme najít odpověď.

Co se stalo? Je to snad má vina?

Zkusme se na to podívat trochu jinak. Doufám, že po přečtení tohoto článku se k Vám dostaví velký pocit úlevy a vše bude dávat větší smysl.  

1. Už spolu nerezonujeme

Jednoduše už jsme na jiné vlně. Protože to, kým jsme byli, nebo kým byl náš přítel se změnilo. Změnu mohly zapříčinit třeba různé životní etapy nebo uvědomění na jedné ze zúčastněných stran.

Pokud toto uvědomění přišlo z naší strany a my sami jsme se od přátel distancovali, může to být proto, že… 

Už nejsme ztraceni a přesně víme, co od života chceme. Udělali jsme velký kus práce ve svém vývoji. Něco jsme si prožili, chceme jít dále a současní přátele by nás v tomto vývoji blokovali. 

Důležité je nebrat si to osobně

Je v pořádku, že máme rozdílné hodnoty a vnímáme svět jinýma očima. Nemáme si co říci jako dřív. Společná témata jsou pryč. Není důvod se zbytečně držet něčeho co nefunguje a je na čase vnitřně poděkovat za vše, co jsme s přáteli prožili a dát prostor novým přátelům, kteří za námi začnou postupně přicházet. To vše je přirozený vývoj.

2. Máme větší sebevědomí

Rozhodli jsme se jít mimo svou komfortní zónu, naproti svým stínům a snům a s tím přišla i větší sebejistota. Rozlet. 

Více věříme sami v sebe. Jsme si vědomi svých předností a talentů. Plníme si své sny. Máme důvěru v to, že dokážeme cokoliv. 


Díky tomu se s námi naši přátelé..

Necítí dobře, protože jim připomínáme jejich nejistoty. Jsme jako žárovka, která svítí na všechna ta slabá místa.

3. Máme odlišné priority

Každý z nás se nachází v jiné životní etapě. Například si někdo buduje kariéru a dává vše tomu, aby byl hlavně úspěšný a vydělal hodně peněz. Jiný si vytváří rodinu a jeho / její pozornost jde primárně na partnera.

4. Život nás připravuje na něco nového

Třeba si toho nejsme vědomi, ale náš život se začíná ubírat úplně jiným směrem. A s tím musí odpadnout i to „staré“. Prostředí a lidé se kterými jsme strávili tolik času s tímto novým životem nesouzní. A tak nám odejdou, abychom mohli jít dál tam, kam máme. 

Našli jste se? Vše má nějaký důvod, nic se neděje náhodou. Buďme vděční a mějme důvěru v život. Důvěru v to, že pro nás chce to nejlepší, i když to tak někdy nevypadá.

Autor: Leona Vedmochová, terapeutka a redaktorka
Foto: Pixabay.com

Čtěte také

Touha po dokonalosti je ve skutečnosti nepřijetí sebe sama

V dnešní době, kdy jsou sociální sítě plné upravených...

Vánoce, čas ticha a vděčnosti

Vánoce, ty slavnostní dny světel a ticha, se každý...

Moře, jako klíč zklidnění duše a nalezení vnitřní harmonie

Moře. Jen pouhé vyslovení tohoto slova vyvolává v mysli obrazy nekonečné modré hladiny, šumění vln, či vůni slaného vzduchu. Moře je nejen místem odpočinku, ale i hlubokého zklidnění pro naši duši a nalezení svého vlastního já.

Proč soudit, když můžeme milovat

Každý z nás touží někam patřit. Cítit bezpečí, přijetí a sounáležitost. Proto si často hledáme spřízněné duše, které sdílejí podobná pravidla, hodnoty, a dokonce i způsob oblékání či vyjadřování. Je to přirozené – jako lidé hledáme své místo v životě. Ale někdy mám pocit, že tato potřeba nás může vzdálit od naší skutečné autenticity a zároveň nás nutit soudit ty, kteří jsou jiní, než my.

Touha po dokonalosti je ve skutečnosti nepřijetí sebe sama

V dnešní době, kdy jsou sociální sítě plné upravených fotografií a perfektně zinscenovaných okamžiků, se mnozí z nás potýkají s pocitem, že nejsme dost...

Vánoce, čas ticha a vděčnosti

Vánoce, ty slavnostní dny světel a ticha, se každý rok vracejí, aby nám připomněly, co je v životě skutečně důležité. Přestože nás obklopují nedodělané...

Moře, jako klíč zklidnění duše a nalezení vnitřní harmonie

Moře. Jen pouhé vyslovení tohoto slova vyvolává v mysli obrazy nekonečné modré hladiny, šumění vln, či vůni slaného vzduchu. Moře je nejen místem odpočinku, ale i hlubokého zklidnění pro naši duši a nalezení svého vlastního já.