Máme různé představy o tom, jak by měl vypadat náš ideální život. Pro někoho je to manželství, útulný domek a kupa dětí. Někdo jiný chce zase úspěšnou kariéru a cestovat. Ale jak se to všechno stane?
Proč zrovna JÁ chci mít tu velkou rodinu? Nebo proč zrovna JÁ chci mít tu kariéru?
Zkusme zapátrat v našem dětství.
Tady je několik faktorů, které nás mohly ovlivnit v našem rozhodování a stvořily to, kým jsme dnes.
1. To, co moje rodina považovala za důležité. Co mi říkali, že musím.
Pokud se v naší rodině vždy lpělo na tom, aby…
- byl každý úspěšný a nezávislý v práci
- měl každý titul
- se vždy pečovalo o rodinu a manžela
- byl každý ve všem perfektní a ještě u toho perfektně vypadal – PERFEKCIONISMUS
Pravděpodobně to na nás mělo velký vliv. Většinou si tyto názory bereme za své a vytváříme si tím žebříček svých priorit. Dalo by se říci, že jsou to až podvědomé sugesce, kterých si nejsme vědomi. Jakoby nás někdo „naprogramoval“. Dokonce si s tím můžeme spojovat i svoji hodnotu. „Pokud v životě nic nedokážu, nestojím za nic.“
Nebo si na těchto hodnotách zakládáme až příliš. Je v nich schované naše ego a povyšování se nad druhé. „Ona se o toho svého muže vůbec nestará a má doma hrozný nepořádek, to JÁ mám vždy uklizeno a navařeno.“
2. Jakou nálepku mi dávali odmalička
Opakujme něco někomu každý den a i kdyby to byla sebevětší hloupost. Nakonec se s tím ztotožníme a uvěříme.
„Budeš určitě doktorka po mamince.“
„Nepotřebuješ pomoc, ty to vždycky všechno zvládneš sám.“
„Odjakživa jsi byla přecitlivělá.“
„Měl bys dělat sport, v tom jsi nejlepší.“
„Ty budeš spíš v Česku, nejsi typ, co by někam cestoval.„
3. Za co nás rodiče nejvíce chválili
To za co jsme dostávali pochvalu v dětství, máme tendence opakovat i v dospělosti. Byl to způsob jakým jsme dostávali lásku, validaci zvenčí. Třeba se stává, že pořád dokola uklízíme, jak blázni. Není tam žádná rovnováha. Proč? Například možná právě proto, že nás v tom naše maminka vždy podporovala, chválila a brala to jako klíč ke štastnému životu.
4. Sny, co si nenaplnili moji rodiče
Měli byste být doktorem, advokátem nebo profesionálním sportovcem? Hlavně získat titul? Proč? Někdo z rodičů měl pocit, že selhal, nenaplnil si svoje sny. Z toho občas vzniká nevědomá projekce právě na nás, děti. Někdy to bývá opravdu silný nátlak. Avšak je důležité si uvědomit, že třeba Vy máte mít úplně jiné poslání. Každý má jiné sny, a to není náhoda.
5. Vzorce chování, myšlení, které mi předali doma
Naši rodiče přebrali spoustu myšlenkových vzorců právě od jejich rodičů. Některé z nich si vědomě „zpracovali“, ale některé přetrvávají. Ovlivňují tak náš pohled na svět. Někdy jsme s touto „pravdou“ natolik ztotožněni, že nejsme schopni uvěřit tomu, že by to mohlo být jinak.
„Lidi, co mají v životě moc peněz jsou bezcharakterní.“
„Moc si nevymýšlej a raději si najdi nějakou pořádnou normální práci.“
„Musíš se o něj dost starat, prát, uklízet, vařit, jinak ti uteče za jinou.“
„Musíš být absolutně finančně nezávislá, vše dělat sama, jinak toho KAŽDÝ muž zneužije a bude tě manipulovat.“
Možná právě proto si často blokujeme svůj úspěch v různých životních oblastech. Je tam příliš strachu, nedůvěry nebo limitů. Nejsme tedy schopni žít svůj potenciál naplno. Jakobychom byli uzavřeni v nějakém svém boxu a nemohli ven, protože ani nic jiného neznáme.
6. Zavděčování se otci, matce, abychom získali alespon trošku lásky
Ano, známe to moc dobře. Můj otec nebo matka mi nedávali pozornost. My si to přebrali tak, že nejsme dost dobří, nejsme hodni lásky. A proto děláme vše proto, abychom od nich získali alespoň trochu lásky, uznání. Studujeme školu, která nás vůbec nebaví jen proto, že to chce náš otec. Nebo žijeme náš super skvělý posh život, protože to pro nás chtěla vždy naše matka, ale my v tom jsme štastni.
Důležité otázky na závěr.
Žijete opravdu SVŮJ ideální život nebo žijete vlastně život někoho úplně jiného?
Jak by vypadal Váš život JEN PODLE VÁS?
Autor: Leona Vedmochová, terapeutka
Foto: Pixabay.com
