Nikdy nedovol, aby strach zastínil tvou mysl
Dnes ráno jsem se probudila a cítila se blaženě a požehnaně. Konečně jsem se vrátila na svou vlastní životní cestu, na svou cestu duše.
Přesně před rokem jsem z ní totiž sešla. Sama sebe se teď ptám: Proč jsem to udělala? Kde se stala „chyba“?
První zdánlivá chyba – strach
První zdánlivou „chybou“ bylo to, že jsem měla strach. Žila jsem tehdy v Praze sama se svými dvěma dcerami, z nichž jedné byly pouhé dva roky. Do toho jsem rozjížděla svou marketingovou firmu a dařilo se mi. Žila jsem si život svých snů, avšak byl to život poměrně finančně nákladný. I přes poměrně nadstandardní příjem jsem vždy všechno utratila a finanční rezervu jsem měla na pouhé dva měsíce, neměla jsem se o koho opřít.
Často mě pohlcoval strach, že to nezvládnu, situaci neunesu a o všechno přijdu. Vydělávání peněz jsem vnímala jako určitou formu břemene, které je třeba nést, aby se mé holčičky i já měly dobře a abych si mohla žít svůj život snů.
Překonání strachu a vznik ega
Avšak můj strach, že to nezvládnu a že se musím finančně ještě více zabezpečit, mě nakonec dostal. Vydala jsem se na cestu vydělávání peněz, dala jsem si vyšší finanční cíle, zavřela své srdce a začala tvrdě pracovat. Začala jsem lpět na svých výsledcích, stavět na nich své ego a přijala tuto pózu za svou.
To ale nebyl sen mé duše. Bylo to chtění ega.
Návrat ke skutečnému já
Má duše ale nechtěla být nafoukaná podnikatelka v BMW. Má duše se chtěla radovat, mazlit se s dětmi, chodit na procházky po Praze, dívat se na Vltavu, pozorovat kachny a labutě, smát se od rána do večera a milovat život v plné své kráse takový, jaký je.
Moje ego chtělo být někdo – úspěšná žena se spoustou peněz, která má obrovský byt s bazénem, terasou, zimní zahradou a šatnou. Bez ohledu na to, zda je to v souladu s tím, kdo jsem, a také ve strachu, abych o to nepřišla nebo na to neměla peníze.
Vyhoření a obnovení spojení s Bohem
A tak mě Bůh vypnul. Skoro jsem vyhořela. Nebo jsem možná opravdu vyhořela. Vyhořela jsem ve chvíli, kdy jsem si svou touhu po finančním naplnění odžila. A co je největší paradox? Místo abych byla klidnější, přišel ještě větší strach o existenci a větší touha po financích. A tak byl Bůh ve vší té lásce ke mně tak milý, že mě upoutal do lůžka, abych si vytáhla hlavu z prdele a opět otevřela své srdce světu.
Nešlo to hned. Zavřené srdce a mysl narvaná do zadka mě odpojily od Boha a zastínily mi vidění pravdy mé duše.
Otevírání srdce a přijetí pravdy
A pak, po svém návratu do mého rodného města, kde není historická architektura, ani tady nejsou „vytunění voňaví lidé jako z katalogu“, jsem postupně začala srdce opět otevírat. Začala jsem vnímat lidi jinak, začala jsem se na svět znovu a znovu dívat srdcem. Přestala jsem si brát věci osobně a trpět, když se lidé nedívají stejným způsobem, a začala jsem lidi milovat jen tak.
Najednou jsem uviděla hry strachu i u jiných lidí a přestala jsem se povyšovat nad ostatními, že oni ještě nezvládli určitou životní etapu a já už ano.
Postupně jsem začala zahazovat ego, duchovní ego i lpění na tom, kdo jsem. Začala jsem se rozpouštět v pravdě a lásce s absolutním odevzdáním se všemu, co mi Bůh přináší. V pokoře, s respektem, vděčností a milosrdenstvím.
Přeskupení reality a nové vztahy
A tím se mi začala realita přeskupovat jiným způsobem.
Začali mě opouštět ti, se kterými už jsem si vlastně neměla co říct.
Přestala jsem lpět na penězích, spolupracích i přátelích, kde už to mezi námi „necinká“.
Setkání s životním partnerem
Potkala jsem svého životního partnera, mou největší lásku a muže, se kterým ruku v ruce chci žít tu surovou, opravdovou pravdu z podstaty naší existence. Bez masek a her, se spojenými srdci a odevzdáním se Bohu a cestě té nejvyšší pravdy – cestě čisté a průzračné lásky.
Tohoto muže jsem hledala pod duchovním vedením 7 let. Našla jsem ho až ve chvíli, kdy jsem hledání vzdala a řekla si, že už chci být sama.
Transformace a duchovní růst
Celý život se mi postupně mění a já cítím, jak z něj odchází to, co už tam nepatří. Srdce se mi zvětšuje, přijímá milosrdenství a začíná vidět více, než kdy vidělo. Vidět svět srdcem je dar toho nejostřejšího vidění. Když se díváme srdcem, vidíme tu nejhlouběji ukrytou pravdu, která přesahuje naši mysl a racionální uvažování.
Má intuice jede na plné obrátky a když se nevyčerpám, Bůh komunikuje se mnou na každém kroku mého života a tímto nádherným obdobím mě s láskou provází…
Bůh je s námi všemi
A tento Bůh není jen se mnou, ale také s vámi. S každým z nás. Stojí při nás i ve chvílích, kdy máme srdce zavřená, stojí při nás i ve chvílích, kdy se chceme nechat strhnout naší temnou stránkou. Stojí za našimi zády a miluje nás. A je jen na nás, zda ho slyšíme a vnímáme, nebo ne.
A já při vás stojím také.
Takže nezapomínejte. Jste milovaní a podporovaní na každém kroku. Záleží jen na vás, jestli raději poslechnete své srdce, nebo třeba svou peněženku.
S láskou,
Veronika
