Způsob výuky studentů se v jednotlivých zemích liší. Zuzana Zgarbová se rozhodla vyzkoušet namísto české státní školy vysokou univerzitu v Británii. Jak se na univerzitu dostala, co všechno musele v začátcích překonat a proč je nyní v Dubaji? To vše jsem pro vás zjistila v příjemném rozhovoru.
Ráno jsem si ani nestihla dopít kávu a utíkala jsem ven s kočárkem a svou roční dcerou. To vše, protože jsem chtěla stihnout rozhovor na Zoom se Zuzanou Zgarbovou. Bláhově jsem si myslela, že doběhnu na dětské hřiště a nechám dceru si hrát. Při této příležitosti si v klidu udělám rozhovor se Zuzkou. Jak to ale už někdy bývá, tak mi plány nevyšly. Místo toho jsem v jedné ruce držela mobil, ve druhé madlo kočárku a s pěti minutovým zpožděním jsem volala Zuzce v plném pohybu. Komunikovaly jsme přes Zoom, protože v Dubaji je povoleno komunikovat pouze přes dvě aplikace. Zoom je jednou z nich.
O respondentech na rozhovor si vždy zjišťuji jen nezbytné minimum. Díky tomu jsem při rozhovoru daleko více zvědavá a často upřímně překvapená z osobnosti respondenta. Neměla jsem o Zuzce žádnou představu, jen jsem věděla, že žila v Anglii a teď je v Dubaji.
Hned když Zuzka přijala videohovor, tak jsem uviděla nádhernou a zářící ženu s nakažlivě skvělou náladou. Tu jsem okamžitě pochytila a i na tu velkou vzdálenost jsem cítila, jak mě její pozitivní energie nabíjí. Hned mi bylo jasné, že rozhovor bude výborný. A hlavně, že Zuzana je žena s velkým Ž.
Pojďme se tedy podívat na to, co nám o své cestě životem povyprávěla.
Ahoj Zuzko! Jsem moc ráda, že jsme se konečně spojily. Snad ti nebude vadit, že budu u rozhovoru v pohybu.
Ahoj Veru! Né úplně v pohodě, jsem moc ráda, že se konečně vidíme.
Zuzko, tak ty teď žiješ v Dubaji. Jak se ti tam líbí?
Upřímně moc se mi tady nelíbí, za chvíli se budu vracet zpět do ČR, do Prahy.
Odpovídá s absolutním pobavením. A já tuhle odpověď vůbec nečekala.
Jakto, že se ti tam nelíbí? Co tam děláš?
No po čtyřech letech studie v Southamptonu v Británii jsem cítila, že potřebuji změnu a hledala jsem si práci v ČR. Narazila jsem při tom na práci pro Emirates, tak jsem si řekla, že to vyzkouším. K mému překvapení mě přijali a já jsem odletěla do Dubaje. Ale chybí mi tady evropské myšlení i kultura. Nečekala jsem, že dostanu takový kulturní šok.
Můžeš mi přiblížit co myslíš tím “kulturní šok”?
No primárně to, jak je tady pohlíženo na ženy. Necítím se tady dobře. Žena je místními spíše vnímána jako objekt a ne jako plnohodnotná lidská bytost. Také je místní kultura z mého pohledu více zaměřena na zisk a hmotné bohatství, a to moc nemám ráda. Na dovolenou je Dubaj určitě úžasné místo pro poznání, je to tady nádherné. Ale na život to tady pro mě moc nevnímám. I teplota je šílená. Právě teď je 43 stupňů a to je na mě opravdu hodně.
Tak jsem si našla práci v Praze a těším se zase mezi Čechy a na rodinu. Po těch letech mi to už chybí.
A odkud jsi původně?
Původně jsem Bruntálu (smích).
Jak jsi se z Bruntálu dostala do Británie?
Už od dětství jsem hodně cestovala se svými prarodiči nejen po koutech naší republiky, ale také do zahraničí. Tehdy se ve mně probudil můj cestovatelský duch. Často a ráda vzpomínám, jak jsme jezdili na hrady a zámky a oba mi s láskou předávali informace a ukazovali nová místa.
Co se týče mého odjezdu do Británie, můj původní hlavní záměr byl naučit se výborně anglicky a zkusit si život v zahraničí. A rychle mi došlo, že v českém školství se fakt dobře anglicky nenaučím. Tak jsem už na střední začala jezdit na brigády do Anglie a Skotska. Pracovala jsem nejčastěji v kempech a byla to výborná zkušenost. Díky tomu jsem se naučila anglicky poměrně rychle a bylo to super. Po chvíli mi bylo jasné, že chci v zahraničí i vystudovat vysokou školu. Tak jsem se přihlásila na univerzitu do Holandska, kterou jsem si vysnila, ale nevzali mě (smích).
Podala jsem si ještě jednu přihlášku na britskou univerzitu Solent University v Southamptonu – obor International Air Travel and Tourism Management, kde se v jednom vyučuje management cestovního ruchu i marketing. Takový mix všeho, co mě moc baví. A k mému překvapení mě vzali. Počítala jsem ale s tím Holandskem, kde mi to nevyšlo o jeden bod, a tak jsem se absolutně nepřipravená sbalila a odjela do Británie. Neměla jsem ani zajištěné ubytování. Takže jsem měla velkou radost, ale zároveň tam byl i strach a různé obavy, protože jsem na tohle fakt nebyla připravená. Prostě jsem vystoupila na londýnském letišti s obrovským kufrem a nevěděla jsem, co se bude dít dál. Nakonec to ale byly nejlepší čtyři roky mého života. Takže teď jsem ráda, že to Holandsko nevyšlo.
Myslím si, že to tak často bývá. Člověk má nějakou představu o tom, co je pro něj nejlepší, ale osud ho pak pošle někam, kde je to pro něj ještě lepší. Co myslíš?
Přesně tak. Nenapadlo by mě, že se mi v Southamptonu bude až tak líbit. Takže naprostý souhlas.
Jak jsi vyřešila ten problém s ubytováním?
V zahraničí výborně fungují sociální sítě. Napsala jsem do skupiny na Facebooku, která sdružuje Čechy a Slováky v Southamptonu a ozvali se mi čeští studenti, kteří mě nechali bydlet u nich na domečku. Dodnes jsem jim za to moc vděčná. Bylo to úžasné. Sama jsem tuto službu časem oplatila. Když jsem už měla vlastní pronajatý byt, tak jsem nechala jednu slečnu, které se stalo něco podobného spát u mě na gauči. Ukázala jsem ji Southampton a seznámila se svými přáteli. Je skvělé, že si lidé takto přirozeně pomáhají.
Jak ses cítila na anglické univerzitě? Anglicky jsi dozajista uměla velmi dobře, ale i přes to… Výuka v angličtině musela být mnohem náročnější.
No… První hodina marketingu byla fakt náročná. Tím, že jsem přijela na univerzitu pozdě, všichni mí spolužáci se už vzájemně znali z předchozího uvítacího týdne a já tam byla úplně sama. Moc tomu nepomohlo, že jsem profesorce díky jejímu silnému španělskému přízvuku vůbec nic nerozuměla. Seděla jsem v zadní části učebny a byla jsem celá ztracená a nikomu jsem nerozuměla ani slovo. Celé to ze začátku bylo velmi těžké, to zase nechci kecat. Dokonce jsem se slzami v očích volala domů, že to vzdám a vrátím se. Naštěstí mám velmi bojovnou povahu, zatnula jsem zuby a nevzdala jsem to. Nakonec se to celé zlepšilo a jak říkám. Byly to nejlepší čtyři roky mého života.
Kde jsi na studium vzala peníze? Pracovala jsi při studiu?
Před Brexitem dávala britská vláda ještě studentské půjčky, které byly velmi výhodné. Schválně říkám, že dávala, protože si nejsem jistá, jak je to dnes. Původní půjčku na studium jsem si vzala a postupem času ji budu splácet. Právě díky této půjčce jsem měla na život v Anglii i na studium. Studium v zahraničí totiž vyjde na hodně peněz. Aby člověk pokryl všechny nezbytné náklady, tak potřebuje aspoň 30 tisíc korun. Ale stojí to za to. Školy jsou v Anglii úplně na jiné úrovni než v Česku.
Co myslíš tou jinou úrovní?
Nejsem “šprtací” typ. Tohle mě vážně nebaví. České školy po studentech často vyžadují, aby si pamatovali nazpaměť data i učivo. V Anglii to tak není. Učili nás kreativně přemýšlet, umět s informacemi pracovat a vyhledávat si je v relevantních zdrojích. Takhle podle mě má vypadat vzdělávání. Tato forma výuky mi naprosto vyhovuje. Co víc, v rámci studia má student možnost pracovat i na reálných projektech. Já si vyzkoušela práci na marketingové kampani pro Austrálii a to byla výborná zkušenost. Je to něco úplně jiného pracovat na reálných zakázkách, než to jen teoreticky probírat formou studia. Praxí se člověk nejvíce naučí.
Po studentském koncertě kamarádky, která studovala Music Performance na stejné univerzitě
Solent University
A co práce? Pracovala jsi při škole?
Hned v prvním ročníku jsem si našla brigádu v jedné italské restauraci, kde jsem pracovala skoro dva a půl roku. Do práce jsem chodila tak třikrát až pětkrát týdně tak, abych bez problému stíhala věci do školy a zároveň si i užila čas se svými přáteli. Nebylo to nic náročného, ba naopak a člověk si ještě vydělá hezké peníze.
Našla sis v Británii přátele?
Ano. Mám zde velkou spoustu úžasných přátel. Ale britové to většinou nejsou. Nejvíce jsem si rozuměla se studenty, kteří sem přijeli studovat stejně jako já. Mám kamarády z celé Evropy a to především z baltských zemí nebo ze Španělska a Portugalska. Přímo s brity jsem se moc nebavila. Rozdělila jsem si je do dvou skupin. Jedni jsou takoví nacionální, kteří se s lidmi ze zahraničí ani nebaví. Mají svou povahu a striktní názory. Ti jsou vůči cizincům uzavření a moc se s nimi nepřátelí. Pak jsou ještě takoví ti hodní britové, kteří ostatním rádi pomůžou a poradí a jsou otevření. Ti jsou fajn. Přátele jsem ale měla spíše z jiných zemí.
Proč jsi z Británie odešla, když se ti tam tak líbilo?
Tři roky jsem studovala na bakaláře a pokračovala jsem dál na magisterské studium. To dělám i teď, jen dálkově na Bournemouth University, obor Tourism Management. Ale po těch čtyřech letech, kdy jsem jezdila do Čech jen třikrát ročně se mi ale začalo stýskat po rodině. Ještě když byl Covid, tak to začalo bylo celé náročnější. Chtěla bych být rodině blíže. Tak jsem se rozhodla pro návrat.
Do rodného Bruntálu se vrátit nechceš?
Po mých zkušenostech s lidmi v zahraničí a stylem života, na jaký jsem si zvykla bych se v malém městě už necítila dobře. Chyběly by mi tam možnosti, které velké město nabízí. Ráda se ale na bruntálsko a do Jesenických hor vracím. Mám tam pořád rodinu, po které je mi smutno. Mám ale také obrovské štěstí v tom, že mě moje nejbližší rodina – především maminka s bratrem a prarodiče, ve všem plně podporují. Bez nich a jejich podpory a hlavně lásky bych se v životě nedostala na všechna ta skvělá místa, která jsem navštívila. Za to jim budu na vždy vděčná.
A co nějaká láska při studiích, potkala jsi někoho speciálního?
(Smích). Ano, těch lásek bylo! Ale žádný dlouhodobý vztah jsem si tady začínat nechtěla. Z jednoho jsem odešla před vycestováním. V Británii jsem se vázat nechtěla. Mamka mi vždycky říkala, ať si pořádně užiju, dokud jsem mladá. Tak jsem to tak udělala (smích). A bylo to super.
Jak se těšíš na návrat do Prahy?
Moc se těším. Po té době mi už češi opravdu chybí. Těším se na novou práci v marketingové agentuře. Po takové práci jsem dlouho toužila.
Máš ještě nějaké další sny a přání?
Ano…. Pracovně si přeju být pilotkou. Co se týká místa pro život, tak bych si přála bydlet v Norsku. V Norsku jsem se byla kdysi podívat a tato země mě naprosto pohltila. Je to tam úžasné.
„Nekomplikuj věci nadbytečným myšlením. Měli bychom všichni využít svobody, kterou máme. Cestování v dnešní době je velmi jednoduché a nemusí být ani drahé. Člověka to velmi obohatí a často dostane na místa, která by ani nečekal. Poznávat jiné země, kultury a lidi je něco, co nám nikdo nevezme a toho bychom měli co nejvíce využít. Cestování Zdar! „
Bc. Zuzana Zgarbová
Autor: Veronika Soleil
Foto: Bc. Zuzana Zgarbová