Každý, kdo se rozhodne pro život v jiné zemi se následně musí téměř denně vypořádávat s kulturními odlišnostmi. Co jsme se naučili v čechách, už nemusí platit v Německu.
Přečtěte si krátký rozhovor o tom, jak vnímá odlišnosti a život v Německu čech David Tristan, který se tam rozhodl usadit.
Jak vnímáš Německo jako takové? Jak se tam žije?
Tohle je samozrejme velmi individuální. Jsou lidé, kteří jdou do Německa pracovat, třeba i žít, ale neustále čteš, ať už v různých FB skupinách, nebo i jinde, jak si stěžují, jak je všechno špatné. Pak člověka napadá jen otázka, tak proč tu tedy jste?
Ty to vnímáš jak?
Já sám za sebe mohu říct jediné – chceš-li změnu a s Německem jako takovým nemáš problém – jdi do toho. Za mě osobně je Německo krásná země, s bohatou historií a má co nabídnout. Od velehor po moře, od nádherných historických měst, až po malebné minivesnicky. Navíc německá mentalita řekl bych zase tolik odličná neni, kór v těch příhraničních zemích jako Sasko, Bavorsko a tak. Preci jen, už jenom z historického hlediska se české země s těmi německými prostě prolínaly. Takže já rozhodně nějakou rozdílnost, která by ztrpčovala život, nepociťuji. Jako všude ale samozřejmě platí, jak přistupuješ k ostatním, tak oni přistupují k tobě. Toho je třeba se držet. Život v cizině není pro lidi, kteří nemají otevřenou mysl a nejsou srovnání sami se sebou.
Vraťme se k životu v Německu. Kde vnímáš největší rozdíly, jsou-li?
No, asi ve všeobecné čistotě a přístupu k přírodě. Možná to bude znít jako klišé, ale fakt mi přijde, když přejedu hranice, že je ta tráva o něco zelenější (smích). Úplně jednoduše – když přejíždíš z českého pohraničí, obzvláště na Ústecku a projíždíš těmi malými vesničkami s neopravenými stavbami, kolikrát poničenou přírodou, byť za pár posledních let musím říci, že to šlo hodně nahoru, a pak přejedeš na německý venkov, kde je najednou čisto, domečky jak z obrázku, zvířata na pastvách, upravená zeleň, prostě si toho rozdílu musíš všimnout. Jinak asi markantní rozdíl není. Jo, vlastně, co by mohlo jednoho překvapit, jsou byty bez kuchyní.
Byty bez kuchyní?
Ano. Ve městech fungují bytová družstva, která pronajímají byty. Němci všeobecně nežijí v bytech v soukromém vlastnictví, jako je trendem u nás. Spousta lidí v Německu žije v podnájmech. No, a když ty si takový byt najdeš, samozřejmě nemusí to tak být vždy a všude, tak většina bytů je nezařízená. Ale německy nezařízený byt znamená, že opravdu přijdeš do bytu, který má udělané podlahy, vytapetované zdi, ale tím končíš. Ze stropu kolikrát visí dráty, protože světla si přece koupíš podle sebe. A chybí kuchyň. To bylo trošku překvapení pro mě.
Jací jsou Němci jako lidé, a jak tě vzali? Jak vnímají de facto cizince, který přišel za prací?
Tady bych nerad paušalizoval, přeci jen každý z nás, žijících v cizí zemi, máme své vlastní příběhy a zážitky, ale za sebe musím říci, že Němci rozhodně nejsou tak studení a nekamarádští, jak se traduje. Myslím, že jsem zapadl dobře a vlastně nikdy mi nikdo nedal pocítit, že jsem nevítaným cizincem, a tak podobně. Naopak, vidí-li snahu, že se chceš začlenit a snažíš se zvládnout jazyk, spíše mě kolikrát překvapilo, jak nápomocní se snažili být a jak moc dokáží pochválit a povzbudit. To mi třeba u české povahy trošku chybí. My Češi býváme takoví zamračení, věčně brblající, na vše nové a cizí, koukající trošku s despektem a nedůvěřivostí. Ve svém okolí v Německu jsem se s tímto nesetkal.
Jak vnímáš svou budoucnost? Vrátíš se do Čech?
Já vždy říkám, nikdy neříkej nikdy. Člověk nikdy nemůže říct, co bude za pár let, natož jednou v důchodovém věku třeba. Ale teď cítím, že plánu návrat do ČR nemám.
Co bys vzkázal našim čtenářům jako poslední věc, kdyby o Německu přemýšleli, jako o místu pro život?
Jděte do toho. Jestli máte pocit, že vás v Čechách tlačí bota, jste nespokojení, potřebujete novou jiskru, která ve vás znovu zažehne ten správný aktivní plamen, jděte do toho. Bez ohledu, mělo-li byt jít přímo o Německo, nebo jakoukoliv jinou zemi. Člověk nesmí ustrnout a postupně zjišťovat, jak moc se nespokojeným vlastně stává. Takže, přemýšlíte-li o takové změně, jako jít si zkusit žít do nové země, do nové práce, lets go.
„Život je příliš krátký na to pokládat si znovu a znovu otázku co by, kdyby, a tak. Prostě – žijte lidi.“
– David Tristan
Autor: Veronika Soleil
Úvodní fotografie: Pixabay
Foto: David Tristan
