V dnešní době, kdy jsou sociální sítě plné upravených fotografií a perfektně zinscenovaných okamžiků, se mnozí z nás potýkají s pocitem, že nejsme dost dobří. Nejsme dost hezcí, dost bohatí, dost štíhlí, dost zábavní nebo dost úšpěšní. Tento tlak na dokonalost nás často odvádí od toho nejdůležitějšího – od přijetí sebe sama.
Touha po dokonalosti je v podstatě forma nepřijetí. Znamená to, že se snažíme být někým jiným, než kým doopravdy jsme, a odmítáme vidět hodnotu v naší autentické podobě. Jsme-li přísní k sobě i ke svým nedokonalostem, vytváříme si vnítřní konflikt, který nás vyčerpává a brání nám v rozvoji.
Přijetí sebe sama jako cesta k vnitřní svobodě
Přijetí sebe sama zahrnuje schopnost uznat nejen své silné stránky, ale i ty slabé. Všichni máme nějaké nedostatky, ať už fyzické nebo povahové. Tyto vlastnosti nás ale nedělají méně hodnotnými – naopak nás dělají lidskými.
Když se naučíme postavit za sebe a za své slabosti, dáváme si sami sobě svolení být autentickými. Každý z nás má právo na své chyby a nedokonalosti. Ty jsou součástí naší individuality a často právě tyto nedokonalosti z nás dělají unikátní osobnosti.
Dnešní tlak na dokonalost
Moderní společnost je posedlá dokonalostí. Lze to vidět v reklamách, na sociálních sítích i v životních stylu mnoha lidí. Lékařské zákroky na zlepšení vzhledu, nákladné oblečení a předstírané životní styly – to vše jsou pokusy zapadnout do ideálu, který často ani neexistuje.
Lidé se často snaží hrát role, které jim nepřísluší. Hrají si na silné, když se cítí slabí. Předstírají chytrost, když tápou. Ačkoliv se tato hra na dokonalost může zdát dočasně efektivní, ve své podstatě je vyčerpávající a odcizující a do života nám přinese jen to stejné. Neupřímnost a faleš.
Krása v nedokonalosti
Skutečná krása spočívá v autentičnosti. To, co jednému může připadnout jako nedokonalost, druhý může milovat. Malá prsa, velký nos, drobná postava nebo jakékoliv jiné fyzické rysy – to vše jsou jen části naší individuality. Důležité je najít lidi, kteří nás milují pro to, kým jsme, nikoliv pro to, co bychom mohli být.
Když přijmeme sami sebe, začneme vyzařovat klid a jistotu, která přitahuje druhé. A ti, kteří se s námi cítí dobře, nás milují nejen pro naše přednosti, ale i pro naše nedokonalosti.
Závěr
Touha po dokonalosti nás nikdy neudělá šťastnějšími. Štěstí přichází ve chvíli, kdy přestaneme bojovat sami se sebou a začneme se přijímat takoví, jací jsme. Protože jen když milujeme sami sebe, může nás milovat i svět kolem.
A pravá cesta ke štěstí přijde ve chvíli, kdy se přestaneme bát se se světu v této nekonolosti ukázat. Protože jen když žijeme v pravdě, můžeme dostávat opravdové hodnoty nazpět. Včetně lásky.
Protože jediná pravda je láska a láska kvete tam, kde je zalévána pravdou a přijetím.
Opatrujte se.
Veronika Soleil
