Exkluzivně

Z vozíčku ke zlaté medaili: Příběh Barbory (23)

Barbora se narodila předčasně s dětskou mozkovou obrnou. Od té chvíle má plně funkční jen levou ruku. I přes svůj hendikep se dostala ke zlatým medailím na světových turnajích. Jak se jí to povedlo?

Mozková obrna, setkání s Bohem a neochvějná víra. Příběh matky a dcery

Dojemný a sílu nesoucí příběh dvou Zlatušek, matky a dcery, které se postavily nepřekonatelným výzvám spojeným s mozkovou obrnou. Síla jejich lásky, víry a setkání s něčím větším, než jsou ony samy, nás zasáhne do srdce.

Monoi – Tajemství věčného mládí tahiťanek v Čechách

Exotická přírodní kosmetika Tiki Monoi z Francouzské Polynésie se...

Jste sebevědomí? Položte si pár otázek a uvidíte, jak jste na tom

Často vidíme jedince, kteří vypadají velmi sebevědomě. Navštěvují fitnescentra, kvalitně se stravují, nosí značkové oblečení a často si vydělávají i nemalé peníze. Na první pohled se může zdát, že tento člověk musí mít velké sebevědomí. Možná že má. Možná mezi takové lidi patříte i vy. Ale né vždy je tomu opravdu tak. Spousta lidí totiž neví, že opravdové sebevědomí souvisí se sebeláskou.

Sebevědomí a sebeláska

Sebevědomí je totiž produktem sebelásky. To znamená, že pokud není má sebeláska na určité úrovni, zůstane mé sebevědomí hluboce ukryto v nevědomí.

Myslíte si, že se máte opravdu rádi? 

Možná argumentujete větami typu „Já přece odpočívám, chodím do fitka, rozmazluju se, dobře jím, chodím běhat, držím diety a starám se o tělo a čas od času si najdu čas a jdu s kamarády do hospody…“

Pokud si odpovídáte tímto nebo podobným způsobem, tak si můžete pogratulovat. Ve vnějším světě vám to totiž jde. Ale co svět vnitřní? Resp. co vaše duše?

Často si totiž neuvědomujeme, že výše uvedené můžeme dělat z vnitřní nenávisti k sobě. Také to můžeme dělat z touhy zalíbit se tátovi nebo mámě. Nejednou jsem se setkala s tím, že se třeba vnitřně chceme stále zavděčit i paní učitelce, která nás už dávno neučí. To je právě paradox. Toto všechno můžeme nevědomě dělat i kvůli někoho, kdo už třeba nežije nebo je mimo dosah našeho života. 

Tomuhle říkám stínová a světlá stránka sebevědomí.

Rozebereme si to na několika příkladech:

1) „Já se mám rád/a, protože… Chodím denně do fitka.”

Stínová stránka: Jsem dříč, protože mi jako dítěti říkali, že jsem lenoch… Byla jsem tlusté dítě, nechci už to zažít znovu… Mám hlavu plnou nenávistných myšlenek a fitko to přebije.

Světlá stránka: Mé tělo miluje pohyb a každý den sleduji, co by mu udělalo dobře. Někdy je to odpočinek, jindy fitko, na žádné rozhodnutí netlačím a čekám na impuls. 

2) „Já přece odpočívám!”

Stínová stránka: Odpočívám, protože jsem se dočetla, že musím, nebo mi to diktuje zdravotní stav. Při odpočinku mám hlavu plnou obviňujících myšlenek a dopředu si plánuju, co všechno musím stihnout. 

Světlá stránka: Vnímám, že když jsem unavená/ý nechci jít přes sebe, a tak odložím plány na později. Při odpočinku vypínám hlavu a opravu se snažím nemyslet na povinnosti. 

3) „Držím diety a jím zdravě.”

Stínová stránka: Neustále na sebe tlačím, protože mám očekávání, jak by mé tělo mělo vypadat. Jsem držák, a když se pro něco rozhodnu, tak to dodržím. Zkouším různé typy stravování a nevyhýbám se ani hladovění. 

Světlá stránka: Nedržím diety, protože nechci do svém těla zasahovat rozumem. Jím zdravě, protože vím, co mi nedělá dobře, a tak své tělo nechci trápit. Když z dietního směru sejdu, netrestám se. Vše probíhá samovolně, bez potřeby tlaku. 

4) „Chodím běhat.”

Stínová stránka: Mám hlavu plnou destruktivních myšlenek a běh mi je vypíná. Snažím se utéct před vlastním životem. Nelíbí se mi můj vztah ani práce a běh mi pomáhá na to vše zapomenout a nabijeme mě pozitivními emocemi. Se svým životem pak nemusím dělat žádné změny, pravidelný běh vše utlumí. Běhám urputně proto, abych potrestal/a své tělo za to, že mě kdysi zradilo a abych zapomněl/a. 

Světlá stránka: Když se mi chce, běhám, když se mi nechce, neběhám. Umím vynechat trénink a rozhodně neběhám ve dnech, kdy menstruuji. Běh je pro mě radost a zábava, ne obsese. 

Sebevědomí není nebujené ego. Sebevědomí znamená, že jsem vnitřně dospělý člověk, mám jasně stanovené hranice, přes které nikdo nejde a nemusím si je vynucovat násilím. Fungují jako přirozená autorita. 

Sebeláska není to, že chodím do sauny, ale to, že se na sebe nezlobím za životní nezdary, že jsem si odpustil/a hříchy mládí. 

Sebeláska znamená, že si nenedávám a neshazuju sebe za každou maličkost. 

Sebeláska znamená, že se stýkám s lidmi, jejichž přítomnost mi něco dává a prospívá mému růstu a vývoji. 

Sebeláska znamená, že umím říct ne i mámě a tátovi, aniž bych se cítil/a vinna.

Sebeláska znamená, že vnímám svůj předchozí život s vděkem, ať se dělo, co se dělo. 

Sebeláska znamená, že všechny životní zdary i nezdary, které mě potkaly, vidím ve svém životě jako nezbytné.

Sebeláska znamená, že odejdu z prostředí, kde mi není dobře.

Sebeláska mi nedovolí zůstat v zaměstnání, ve kterém se trápím. 

Atd.

Sebeláska je práce se sebou na celý život, ale věřte, že to za to stoji!

– Vendula Šmídke

Autor: Vendula Šmídke Kociánová
Foto: Vendula Šmídke Kociánová

Čtěte také

Z vozíčku ke zlaté medaili: Příběh Barbory (23)

Barbora se narodila předčasně s dětskou mozkovou obrnou. Od té chvíle má plně funkční jen levou ruku. I přes svůj hendikep se dostala ke zlatým medailím na světových turnajích. Jak se jí to povedlo?

Mozková obrna, setkání s Bohem a neochvějná víra. Příběh matky a dcery

Dojemný a sílu nesoucí příběh dvou Zlatušek, matky a dcery, které se postavily nepřekonatelným výzvám spojeným s mozkovou obrnou. Síla jejich lásky, víry a setkání s něčím větším, než jsou ony samy, nás zasáhne do srdce.

Monoi – Tajemství věčného mládí tahiťanek v Čechách

Exotická přírodní kosmetika Tiki Monoi z Francouzské Polynésie se...

Kdy začne doopravdy vítězit láska a pravda?

Poslední dobou mám pocit, že se dívám na úpadek lidských hodnot a morálky. Kam mizí čest? Ušlechtilost? Pravdomluvnost? Kam se poděly všechny ty hezké vlastnosti lidí, které povyšovaly člověka na vyšší úroveň existence?

Z vozíčku ke zlaté medaili: Příběh Barbory (23)

Barbora se narodila předčasně s dětskou mozkovou obrnou. Od té chvíle má plně funkční jen levou ruku. I přes svůj hendikep se dostala ke zlatým medailím na světových turnajích. Jak se jí to povedlo?

Mozková obrna, setkání s Bohem a neochvějná víra. Příběh matky a dcery

Dojemný a sílu nesoucí příběh dvou Zlatušek, matky a dcery, které se postavily nepřekonatelným výzvám spojeným s mozkovou obrnou. Síla jejich lásky, víry a setkání s něčím větším, než jsou ony samy, nás zasáhne do srdce.

Monoi – Tajemství věčného mládí tahiťanek v Čechách

Exotická přírodní kosmetika Tiki Monoi z Francouzské Polynésie se v České republice těší stále větší oblibě. Zákaznice ve věku 30-65 let láká především stoprocentní...