Veronika Soleil

V dnešní době, kdy jsou sociální sítě plné upravených fotografií a perfektně zinscenovaných okamžiků, se mnozí z nás potýkají s pocitem, že nejsme dost...

Každý z nás touží někam patřit. Cítit bezpečí, přijetí a sounáležitost. Proto si často hledáme spřízněné duše, které sdílejí podobná pravidla, hodnoty, a dokonce i způsob oblékání či vyjadřování. Je to přirozené – jako lidé hledáme své místo v životě. Ale někdy mám pocit, že tato potřeba nás může vzdálit od naší skutečné autenticity a zároveň nás nutit soudit ty, kteří jsou jiní, než my.

V dnešní uspěchané době se často ztrácíme v toxických vztazích, závislostech a nesplněných očekáváních. Ale co když existuje způsob, jak objevit ztracené části sebe sama, uzdravit se a vytvořit si život, který si skutečně zasloužíme? Barbora Štefková, talentovaná architektka a malířka, si touto cestou prošla – a její příběh je inspirací pro nás všechny.

Kolikrát jsme si tuto otázku položili? Kolikrát jsme se dívali na milovaného člověka a viděli jsme v jeho očích jen pochybnosti o tom, co mezi námi je? Jak často jsme milovali svou druhou polovinu celou svou duší a věděli, že si ten člověk naší lásky neváží? Jak často naše duše trpěla, když cítila, že ten druhý vůbec neví, co všechno má? A jak dlouho jsme byli schopni doufat, že si to uvědomí, než nám došlo, že dokud ho neopustíme, nikdy si hodnotu lásky neuvědomí?

Daniel Diamant se již dlouho objevuje na svých sociálních sítích, které dnes čítají kolem 180tisíc fanoušků a je známý nejen svým srdceryvným životním příběhem plným zoufalství a zklamání, ale hlavně pevným odhodláním se nevzdávat a jít vždy dál. Už jako mladý čelil Daniel složitým životním situacím, včetně šikany a životních tragédií jako například brzká smrt jeho sestry, které ho poznamenaly a...

Já sama jsem toho příkladem – i když už teď daleko méně. A ano, i chlapi se umí chovat jako úplní debilové. Ale víte co? Přesto všechny bytosti miluju, ať se chovají jakkoli. Jen se některým raději vyhýbám, abych si udržela pozitivní a šťastnou mysl.

Dnes ráno jsem se probudila a cítila jsem se blaženě a požehnaně. Konečně jsem se vrátila na svou vlastní životní cestu, na svou cestu duše. Přesně před rokem jsem z ní totiž sešla. Sama sebe se teď ptám: Proč jsem to udělala? Kde se stala „chyba“?

Dojemný a sílu nesoucí příběh dvou Zlatušek, matky a dcery, které se postavily nepřekonatelným výzvám spojeným s mozkovou obrnou. Síla jejich lásky, víry a setkání s něčím větším, než jsou ony samy, nás zasáhne do srdce.