Přežití rozvodu může být náročné, ale také osvobozující. Příběh autorky, která se postavila svým strachům, opustila nefunkční vztah a našla cestu k osobnímu růstu a novému štěstí.
Nikdy nezapomenu na svíravý pocit strachu stát se matkou samoživitelkou. Pevně se rozhodnout, že tak, jak žiji se svým tehdejším manželem už nechci, bylo jedno z prvních nejtěžších a zároveň nejlepších rozhodnutí mého života. A zvládla jsem ho.
Každý má jinou představu o fungování partnerství. Pro mě ale partnerství znamená a vždy znamenalo vzájemnou podporu v tom, abychom společně s partnerem mohli být tím, kým doopravdy jsme a společně si plnit sny. Také to pro mne znamená a znamenalo schopnost partnerů řešit společná a životně důležitá témata. A slovem řešit, myslím opravdu je řešit. Neutíkat od nich, a také o nich jen netlachat. Dělat opravdové kroky, které vedou k reálným výsledkům.
V mém prvním manželství to ale nebylo naplněno. Exmanžel utíkal od problémů tak dlouho, že jsem nakonec začala tzv. nosit kalhoty já. Já jsem vydělávala peníze, já jsem platila úvěr, já jsem uklízela, já jsem se starala o dítě i o psa a ještě jsem mu i hledala práci.
No zkrátka jsem mu prostě dělala mamku. A to mělo za výsledek to, že se mnou nechtěl mít sex. Protože samozřejmě neznám chlapa, který by chtěl mít sex se svou mámou. (Díky bohu, že takového neznám…)
A vzhledem k tomu, že jakoukoliv konverzaci, kterou jsem navrhla na téma řešení společného vztahu odmítal, a pro jistotu se mnou přestal úplně mluvit na týden až dva, se ze mě stala tak trochu zoufalka, která se doprošuje vztahu a lásky. Urputně jsem se snažila dát náš vztah do pořádku. Ale čím více jsem se snažila, tím to bylo horší.
Nakonec mi jednoho dne tzv. ruply nervy a vyhodila jsem ho z domu. Protože jsem v hloubi duše cítila, že buď umřu na vyčerpání a nebo ho prostě jen vyhodím a bude mi dobře.
A to vyhození opravdu pomohlo. Začala jsem kvést a začalo se mi dařit.
Jediné s čím jsem se prala byl strach. Strach, že to finančně nebo prakticky neutáhnu. A také strach, že mi bude chtít vzít naši dceru. Bylo skvělé, že jsem se svými strachy nenechala pohltit.
Ale jak už to tak bývá, když nasloucháme své duši, tak se vždy jako zázrakem objeví řešení na všechny naše problémy. Resp. jen ve chvíli, kdy opravdu věříme, že jdeme správně a respektujeme rozhodnutí své duše.
Jak se toto odvážné rozhodnutí projevilo v mém životě?
Pár měsíců po jeho odchodu jsem povýšila na pozici obchodního zástupce jakožto mediálního a marketingového konzultanta u firmy, kde jsem do té doby pracovala jako asistentka obchodního oddělení za plat 12 tisíc měsíčně. Díky nové pozici jsem začala v průměru vydělávat 40-50 tisíc měsíčně a měla jsem k tomu veškeré benefity jako auto, notebook a telefon. No naprostá práce snů.
Zjistila jsem, že jediné, co manžel doma zastal bylo vybírání poštovní schránky. Se vším ostatním mi pomohla placená chůva.
Odnesla jsem si i křivdy a zranění
- Provinění vůči společnosti. Pocit, že se nechovám tak, jak se chovat má. Myslela jsem si, že se ode mě očekává, že když jsem se jednou vdala, tak je to na celý život. A já selhala a nevydržela to. Zklamala jsem.
- Zradu od nejbližšího člověka. Celý proces, kdy se mnou můj exmanžel odmítal spolupracovat na tvorbě našeho vztahu, komunikaci a fungování mne zraňoval každý den. S každým mlčením a odmítnutím jsem si připadala hůř a hůř, až nakonec jsem ho vnitřně pojala za zrádce.
Jenže já věděla, že když s ním zůstanu, tak umřu. Na co by to potom celé bylo? Tohle vnitřní vědění mě neustále vedlo z toho vztahu ven. Směrem dál ke štěstí.
Co mi přineslo opuštění nefunkčního vztahu?
- Úlevu a tím pádem znovunabytí životní síly
- Díky nově nabité síle novou a lepší práci
- Nárust sebevědomí
- Netoxické prostředí, ve kterém jsem vychovávala a stále vychovávám psychicky zdravou a silnou mladou slečnu
- Otevřelo se mi pole neomezených možností, nových přátel a začala jsem konečně doopravdy žít
Co mi pomohlo, abych vydržela, ustála si své strachy a nevrátila se do zdánlivého bezpečí nefunkčního manželství?
- Psycholožka, která mne na mé cestě z toxického vztahu podporovala
- Pohybové aktivity jako jóga, fitness, chůze po horách
- Kvalitně trávený čas s dcerou
Ráda bych napsala, že mi pomohla rodina a nebo přátelé. Ale bohužel nebo bohudík to tehdy tak nebylo. V jejich očích jsem zklamala a udělala jsem něco společensky nepřijatelného. Takže jsem na srovnání se se situací byla vlastně sama. Jediná psychická podpora mi přišla od psycholožky a kolegyně z práce, která měla za sebou podobný životní příběh a perfektně mi rozumněla.
Dnes jsem ráda, že se to tak vše stalo. Dnes jsem spokojená, žiji si svůj vlastní sen a kdybych tehdy dala na vnímání společnosti nebo na své blízké, dopadla bych špatně. Na co by pak měl celý můj život smysl? Komu bych tím pomohla?
Možná si odpovídáte správně. Nikomu. Nikomu nepomůžeme, když jsme my sami na dně a žijeme život, který nechceme a není nám v něm dobře.
A ty milý čtenáři víš taky, co je pro tebe to nejlepší. Tak hurá do toho.
Autor: Veronika Soleil, redaktorka
Foto: Pixabay.com